Milý Hugo Maxmiliáne,
vítám Tě na světě. Rozhodl ses mezi nás podívat o čtrnáct dnů dříve, než jsme mysleli. Nu, možná kdybys věděl, kam tak spěcháš, zůstal bys ještě v lůně u maminky, sám bych se tam rád mnohdy vrátil… Maminku jsi při své cestě ven pořádně potrápil a mně nezbývalo, než to všechno jen sledovat a čekat. Vše nepříjemné je ale rychle zapomenuto a oba máme ohromnou radost, že jsi v pořádku mezi námi.
Nezahrnu Tě ani penězi, ani majetkem. Jednak ani jedno nemám, jednak ani jedno nepovažuji za důležité. Ale slibuji Ti, že se budu ze všech svých sil snažit, abych Tě naučil se dívat na svět tak, že uvidíš věci, které ostatním zůstávají skryté. Budu se Tě snažit naučit se radovat z maličkostí, které ostatní považují za všední a nezajímavé. Budu se Tě snažit vychovat k úctě a respektu k přírodě, matce Zemi, všemu živému i neživému… Ačkoliv velmi ctím svobodu a volnost, budu se k Tobě v prvních letech Tvého života chovat jako diktátor. Budu Ti určovat, co budeš jíst a pít, co si budeš oblékat, kam budeš chodit… Věřím, že mi to nebudeš mít za zlé. Je to proto, že tento svět ještě neznáš a všude tady čeká plno nástrah… Až se v něm zorientuješ, budu ctít Tvou svobodu, volnost a budu velmi rád, když se vydáš vlastní cestou. Budu Tě na ní podporovat, jak budu moci, i když třeba nebude souběžná s tou mojí…
Všechno na tomto světě je pro Tebe nové. Pro mě je zase nové, že mám dítě, syna, Tebe… Oba, každý svým způsobem, vstupujeme do nepoznaného… Naštěstí na to nejsme sami, Ty máš maminku a já ženu, takže na to budeme tři. Občas bude ale lepší, když si něco necháme pouze mezi sebou, otcem a synem, maminky pro některé věci nemívají pochopení…
Můj milý Hugo Maxmiliáne, pokud se mi podaří z Tebe vychovat dobrého člověka, dobrou bytost, nebudu považovat svou existenci za zbytečnou…
Tvůj táta