Rubrika: Ze života

To se takhle jednou ráno probudíte s hlavou zabořenou v polštáři a chcete vstát…, ale ono to nejde, nemůžete pohnout rukama ani nohama, nezvednete ani hlavu, vaše tělo je kompletně ochrnuté… Zmocní se vás strach a propadáte panice… Snažíte se marně pohnout a přes ochromující strach si v mysli říkáte, že to je jenom nějaký zlý sen, ze kterého se musíte probudit… čas plyne… jsou to vteřiny či minuty?… pro vás věčnost… až konečně… teď… jakoby se skrz vás provalila vlna nějaké energie… se vaše hlava konečně zvedne… Koukáte do polštáře a s úlevou zkoušíte, že už zase můžete hýbat všemi končetinami… A i když si libujete v ujetých a strašidelných snech, říkáte si, že tenhleten byl hodně, ale opravdu hodně blbý, kurevsky blbý sen… Pokračování textu Když nemůžete vstát z postele a není to lenivostí…

Milý Hugo Maxmiliáne,

vítám Tě na světě. Rozhodl ses mezi nás podívat o čtrnáct dnů dříve, než jsme mysleli. Nu, možná kdybys věděl, kam tak spěcháš, zůstal bys ještě v lůně u maminky, sám bych se tam rád mnohdy vrátil… Maminku jsi při své cestě ven pořádně potrápil a mně nezbývalo, než to všechno jen sledovat a čekat. Vše nepříjemné je ale rychle zapomenuto a oba máme ohromnou radost, že jsi v pořádku mezi námi. Pokračování textu Synovi

Jak se bude jmenovat? Zapeklitá otázka, kterou si pokládají nastávající rodičové. Já tuto otázku se svou partnerkou vyřešil ještě předtím, než jsme spolu dítě vůbec počali. A jak se na správného pivního filosofa sluší, toto zásadní téma jsme probrali v oblíbené restauraci u piva. Kdo z nás dvou na to přivedl řeč, už si ale nevzpomenu. No a protože mě vždy docela zajímalo, jak a podle čeho lidé volí jména, tak naši volbu popíšu.

Můj první návrh, pramenící z mého ryzího feminismu, že by se o děti měli partneři starat stejným dílem, a když tedy žena projde těhotenstvím a rodí, tak muž by měl alespoň vybrat jména, neprošel. Jelikož jsme se pořád nemohli shodnout na byť jediném společném jménu, přišel jsem s nápadem, že každý vybereme své a případný potomek či potomkyně dostanou jména dvě. To zvýší i šanci, že se jim alespoň jedno jméno bude líbit…, nebo nás naopak budou dvojnásobně nenávidět… Pokračování textu Jak se bude jmenovat?

Představte si, že máte kamarádku, se kterou si píšete e-maily. Nikdo z jejího okolí vás nezná a ani vy neznáte nikoho z jejího okolí.

Když se po třech e-mailech a měsíci stále neozývá, začnete si dělat starosti. Pak na stránkách univerzity, kde studovala a učila, narazíte na smuteční oznámení a zjistíte, že je už tři týdny po smrti.

A to poslední, co si od vás přečetla, byla slova „Měj se moc hezky a šťastnou cestu do Prahy a zpět.“. Do Prahy ještě dojela štastně, zpět už ne… A vy přemýšlíte o tom, že kdybyste udělali některé věci v životě jinak, mohli jste v tom autě sedět s ní, nebo tam nemusela sedět ona… Ty poslední dva e-maily, které jsem jí poslal, si už nikdy nikdo nepřečte a možná stále leží někde v hlubinách internetu.

Letos tomu bylo právě deset let a stále mě z toho mrazí… Nevím, co byste dělali vy, ale já se šel tenkrát opít…