Představte si, že máte kamarádku, se kterou si píšete e-maily. Nikdo z jejího okolí vás nezná a ani vy neznáte nikoho z jejího okolí.
Když se po třech e-mailech a měsíci stále neozývá, začnete si dělat starosti. Pak na stránkách univerzity, kde studovala a učila, narazíte na smuteční oznámení a zjistíte, že je už tři týdny po smrti.
A to poslední, co si od vás přečetla, byla slova „Měj se moc hezky a šťastnou cestu do Prahy a zpět.“. Do Prahy ještě dojela štastně, zpět už ne… A vy přemýšlíte o tom, že kdybyste udělali některé věci v životě jinak, mohli jste v tom autě sedět s ní, nebo tam nemusela sedět ona… Ty poslední dva e-maily, které jsem jí poslal, si už nikdy nikdo nepřečte a možná stále leží někde v hlubinách internetu.
Letos tomu bylo právě deset let a stále mě z toho mrazí… Nevím, co byste dělali vy, ale já se šel tenkrát opít…