Krátká úvaha, která mě napadla poté, co jsem byl objednat svatební kytici a bylo mi řečeno, že květiny už jsou na cestě z Nizozemska. A mně to tehdy přišlo zase strašně nesmyslné a smutné, strašně moc smutné…
Jaký je rozdíl mezi tím, když utrhneme květinu nebo zavřeme zvíře do klece? Obé budeme na chvíli vlastnit, obé tím zabijeme…, na obé se můžeme podívat kdykoliv, ale nikdy to nebude tak krásné jako setkání svobodných bytostí ve volné přírodě. Hodiny pozorování zvířete v kleci nevydají za okamžik, kdy se na lesní pěšině potkáte se srnou. Oba překvapeni z nenadálého setkání zůstanete stát, s úctou a respektem se chvíli pozorujete a pak si jdete každý dál svou cestou. Můžete si v květinářství koupit ty nejbarevnější a nejatraktivnější květiny, ale nevyrovná se to pocitu, když nedaleko od vás v lese konečně rozkvetou dymnivky, které tam chodíte po konci zimy kontrolovat. A cestou se ještě radujete z každé rozkvetlé květiny. Nebo když se zjara vypravíte za sněženkami, tou bílou a něžnou krásou…
Pohled na uvadající květiny ve váze je stejně smutný jako pohled na zvíře chodící pět kroků od mříže ke mříži svého vězení… Ať žije svoboda, volnost, úcta a respekt všech bytostí ke všem, ať žijí flekatí pásovci (nejmilejší čtenářka chápe, ostatní pochopí časem)…